Hřib kovář (Boletus erytropus) je jedlá houba z čeledi hřibovitých, která se řadí mezi tzv. barevné a modrající hřiby. Modráky se jim říká proto, že v místě poranění rychle zmodrají. Je odolný vůči červům a dobře snáší delší skladování v čerstvém stavu (tedy i dopravu). Stejně jako václavky i hřib kovář může vyvolat zažívací potíže pokud ho jíte syrový nebo nedovařený. Vyžaduje delší tepelnou úpravu, při níž jeho toxicita mizí.
Hřib kovář je jednou z prvních jarních hřibovitých hub. Lze ho najít v lese od poloviny května až do října, v teplém roce i do listopadu. Roste ve všech typech lesů a nejhojněji se vyskytuje zejména v horských a podhorských oblastech zejména mezi smrky a jehličnany. V nižších polohách ho často najdete mezi duby a buky.
Hřib kovář má 5-20 cm široký klobouk, který je v mládí jemně plstnatý se sametovým vzhledem, ve stáří lysý (může být hrbolkatě nerovný), za vlhka je mírně lepkavý, tmavohnědý a někdy s olivovým nádechem. Rourky má žlutozelené, póry v mládí stejné barvy, brzy však oranžově červené, na okraji klobouku je slabá okrová linka.
Třeň (noha) je většinou válcovitý, kulovitý až kyjovitý, na žlutém podkladě tmavě červeně tečkovaný bez tzv. síťky. Dolní polovina je širší a směrem vzhůru žloutne. Je 6-15 cm vysoký. Dužnina je žlutá bez výrazné vůně a chuti. Celé plodnice i dužnina po poranění intenzivně modrají.
V přírodě se můžete setkat se žlutým nebo odbarveným hřibem kovářem (foto níže).
Za syrova nebo při nedostatečné tepelné úpravě je mírně jedovatý! Hřib kovář je velmi chutný a v kuchyni jej lze použít v široké škále receptů. Uplatnění najde v klasické smaženici nebo při přípravě polévek, omáček či směsí, kterým dodává výtečnou chuť a jemně červený nádech. Vůně mnohých hřibů se sušením rozvine, kovář však sušením vůni ztrácí, a proto se k sušení příliš nedoporučuje.
Na stránkách České mykologické společnosti najdete doporučení, abyste tento druh hřiba povařili alespoň 20 minut. Doporučujeme vyzkoušet v omáčce, kde jeho chuť dokonale vynikne. Vzhledem k tomu, že zabarvuje pokrm do černa, v sušené podobě je vhodný k přípravě typického vánočního jídla – černého kuby.
Tato houba není pro nezkušené houbaře, kteří mohou hřiba kováře zaměnit s dalším modrákem, hřibem kříštěm, který je mírně jedovatý a velmi hořký. Proti jedlému hřibu je světlejší, klobouk má zpravidla šedobílý, ústí rourek citronově žluté a třeň (nohu) má červenou síťku. Dužina kříště je bílá až žlutá, a nápadně hořká. Lze si jej také splést s hřibem kolodějem nebo hřibem kavkazským. Opravdu nezkušení houbaři si mohou kováře splést i s hřibem satanem.
Hřib koloděj se oproti kovářovi nachází výhradně pod listnatými stromy v parcích, u cest nebo u rybníků. Jedním z poznávacích znamení je struktura třeně viz. níže:
Slovensky: Hríb zrnitohlúbikový
Hřib kovář bývá také nazýván: červený hřib, dubovka, hřib rudonohý oheňák, hřib rudotřeňový, jedlový modrák, luháč, máčkový hřib, máčňák, cikán, modrák, mračínko, počeček, podjalovčák, podlejščák, poteč, sinal, sladký modrák, sural a zaječí hříbek.
Určitě také navštivte naši sekci jídlo.
Tento článek byl publikován 2.3. 2020 a aktualizován dne 4.10.2021 po globálním výpadku Facebook, Instagram…
Alkohol ve Výměně manželek není novinka. Poslední díl odvysílaný 10.2.2021 by se mohl jmenovat jako…
Dlouho se spekulovalo, kdo bude tím, kdo zastoupí ve 3. a zároveň posledním dílu Fantastických…
Brit Malcolm MacDonald (45) přišel dočasně o penis kvůli těžké infekci krve. Je to kuriózní…
Ti, kteří se orientují alespoň trochu na české hudební scéně znají nebo alespoň slyšeli jméno…
Všichni z Facebooku víme, že čeští občané testovaní na covid již vytáhli ze svých nosů…